Dnes:

20. květen 2013

|

svátek dnes slaví

Zbyšek

 

Několik výňatků z knihy
ZBAVTE SE SVÝCH KIL BOLESTI
od Doreen Virtue, Ph.D.,
která vyšla v nakladatelství Synergie, a kterou přeložila Andrea Homolová.

Většina žen, které mě navštívily, protože se jim nedařilo zhubnout, byly nespokojeny se svou prací, manželstvím, a celkově se svým životem.

Když jsem s nimi hovořila, kladla mi jedna vedle druhé podobnou otázku. Ptaly se mě: „Takový bude můj život už napořád?“ Byly to ženy, které se utíkaly k jídlu a hledaly v něm útěchu, bezpečí, a přejídáním často i trestaly samy sebe. Mnohé z nich byly přesvědčeny, že kdyby mohly zhubnout, jejich citové utrpení by skončilo.

Zjistily však, že nejdříve se naopak musí zbavit své bolesti a teprvé potom svých kil.

Každá žena, s níž jsem pracovala, svou nadváhu vždy zhubla. Když se to rozneslo, byla po čase moje ordinace nabitá k prasknutí ženami, které chtěly zhubnout. Každá z nich vyzkoušela nespočetně tradičních diet, po nichž sice zhubla, ale pak pravidelně znovu shozená kila nabrala.

Jako terapeutka jsem se v 80.letech snažila při své práci s klienty zjistit, proč se přejídají, namísto aby jídlo vychutnávali a soustředili se na jeho chuť. Tehdy to byl radikální přístup, ačkoli dnes už je obvyklý.
Většina mých prací se soustřeďuje na ženské otázky, a tak je tomu i s touto knihou.
Je napsána pro ženy, které bojují s přejídáním v důsledku stresu, deprese, úzkosti, a které v přejídání hledají útěchu a bezpečí při nefungujících vztazích nebo problémech v práci. Pomůže však i mužům, kteří trpí stejnými potížemi. Neboť duševní bolest není závislá na pohlaví. Bolest, kterou na sobě lidé nesou v podobě kil navíc, může mít mnoho příčin. Tyto příčiny jsou popsány dále v této knize. Moje kniha vám pomůže nalézt vaše přirozené já, které je skryté pod nánosem bolesti a nadváhy.

--------------------

Jedinou cestou k vyléčení problému je upřímně se zabývat jeho podstatou a provázejícími symptomy. Jakmile je zdroj duševní bolesti správně rozpoznán, může se začít pracovat na tom, aby se klient bolesti zprostil. Jakmile bolest odejde, kila navíc se ztratí. Jen tak dochází ke zhubnutí!

Jsem naprosto přesvědčena, že stav, k němuž byl člověk stvořen, je stav lehkosti na těle i na duchu. Byli jsme stvořeni, abychom byli šťastni, a to i tehdy, když plníme své povinnosti a stojíme si za svými zodpovědnostmi. Bolest by člověk neměl jen slepě přijímat a útrpně nést. Bolest je naopak signálem, že není něco v pořádku, a že je třeba něco změnit nebo uzdravit. Člověku je předurčeno, aby bylo jeho tělo zdravé a štíhlé.

-----------------

Co jsou vaše kila navíc aneb Kila bolesti a Jak se zbavit jo-jo efektu…

Každé kilo navíc, které vaše tělo nese, se rovná citové bolesti ve vašem srdci.

Moje kniha vám pomůže se těchto kil zbavit tím, že se zbavíte své bolesti.
Pokud jste už vyzkoušely mnoho diet a neustále se vracíte ke svým nezdravým stravovacím návykům, v důsledku nichž se vám vaše ztracená kila vrací, vaše nadváha pak má pravděpodobně psychickou příčinu, a proto je možné ji vyléčit. Setkala jsem se s tisíci ženami a muži, kteří nebyli schopni přestat s přejídáním.

Spouštěčem pro přejídání byly vždycky citově bolestivé situace a traumatické zážitky. Incest a znásilnění. Smrt rodiče, prarodiče, životního partnera nebo přítele. Problémy v práci. Finanční potíže.
U všech mých klientů působil bolestivý zážitek prožitý v minulosti jako ostrý trn zabodnutý hluboko v mase. Žili s tou bodavou bolestí tak dlouho, že ji začali považovat za normální. Chtěli ji považovat za něco normálního. Ale bolest není nikdy normální, ani přijatelná. A přirozenou reakcí člověka na bolest je snaha hledat od ní úlevu. Mnoho lidí využívá jídlo právě jako prostředek, který jim od bolesti přináší úlevu.

Ve své knize vás naučím kroky, kterých používali mí klienti k odblokování a uvolnění své bolesti. Jakmile bolest pomine, touha přejídat se zmizí, protože přejídání najednou není nutné. Chuť k jídlu se začne projevovat zdravým způsobem, a tím se váha přirozeně sníží.
Naprosto se z mé strany nejedná o zjednodušení problému, ale o výsledky, které plynou z mé dlouhodobé klinické praxe a výzkumu s podrobně vedenou dokumentací, jež jsem praktikovala na zmíněných univerzitách a laboratořích po celém světě.

------------------------

Přirozeným stavem těla je přiměřená štíhlost

Šťastný a spokojený člověk jí normální množství jídla a je v dobré fyzické kondici. Žena nemusí mít vyhublou postavu modelky, ani nemusí mít vypracované svaly jako atletka. Nejde o to, aby byla dokonalá. Šťastná a vyrovnaná bytost má jednoduše normální tělo a jídlo je pro ni pouze něčím, co jí dodává energii, kterou během dne potřebuje. Spokojení a vyrovnaní lidé převážně nepoužívají jídlo, aby se zabavili svých problémům, nebo aby jím potlačili bolest, ani aby se skrze ně utěšili.

Každý, kdo zažil těžký vztah, životní trauma nebo velkou dávku stresu, přirozené hledá cestu, jak se cítit lépe. Jídlo může poskytnout jakýsi úkryt a otupit vědomí do té míry, že vytěsní na chvíli bolestivé vzpomínky a nepříjemné emoce. Používat jídlo tímto způsobem je však chodit v začarovaném kruhu. Oběť totiž s každým chvilkovým uspokojením propadá jídlu stále více. Kromě toho tloušťka je ze společenského hlediska sama o sobě dost bolestivá, protože tlustý člověk je nežádoucí.

Chtít zhubnout a mít hezké tělo není nic špatného. Ve své knize Dieta a jojo efekt (1997, Hay House) jsem napsala, že, jak svět reaguje na tloušťku, pozná ten, komu váha kolísá, a nebo kdo byl alespoň jednou tlustý, a podařilo se mu zhubnout. Když jste štíhlounká jako proutek, muži se k vám chovají s úctou a obdivem, a jsou vůči vám velmi pozorní. Dávají vám přednost ve dveřích a skládají vám komplimenty. Máte-li nadváhu, jakobyste zmizely z povrchu zemského. Už nejste „ta“, která si zaslouží pozornost. Jste jen přehlédnutelný „průměr“.

Jako terapeutka klientů s diagnózou se sklonem k nutkavému přejídání jsem pracovala deset let. Během té doby jsem si vyslechla nespočet příběhů plných bolesti prožité za různých okolností – od tíživých partnerských svazků po kruté zneužívání v dětském věku.

Tito frustrovaní jedinci za svou tloušťku neobviňovali okolí. Naprosto ne. Snažili se pouze ze všech sil o to, aby našli ve svém životě vnitřní klid. Bolest, jíž trpěly, spočívala v duševním stavu, během nějž se střídal pocit studu za to, jaký člověk je, hluboký smutek, nervové napětí, strach a úzkost, a potlačený vztek. V takovém duševním stavu se život zvládá jen stěží. Když se pořádně najedli, dostavila se alespoň malá úleva. Za chvíli nato se však dostavila úzkost ještě větší doprovázená pocitem viny z dalšího tloustnutí.

Jedna z mých klientek, Rebecca, popsala tento uzavřený kruh bolesti takto: „Tak bych si přála být šťastná. Ale nevím, co pro to mám udělat. Pocit štěstí je pro mě ale něco abstraktního, něco, co vídám ve filmech. Kdysi jsem to sama cítívala, například když jsem začala chodit se svým manželem, a nebo když se narodil můj syn. Já osobně si pocit štěstí představuji jako úlevu od prázdnoty a smutku, které pociťuji většinu času.“
Rebecca si všimla, že nejblíže se stavu vnitřního klidu a míru dostala, když jedla. „Ale ani když jím se necítím stoprocentně šťastná. Jakobych se rozdvojila, a jedna moje část zhnuseně pozoruje, jak se přežírám. V tu chvíli se nenávidím. Vím, co dělá přejídání s mou váhou, ale jídlo je někdy to jediné, co mi udělá na chvilinku alespoň trochu dobře.“
Všechno ale dobře dopadlo, protože Rebecca i jiné moje klientky, nahradily ničivé přejídání jinými aktivitami, které vedou k vnitřnímu klidu a vyrovnanosti. Léčebný proces, který Rebecca absolvovala, aby ztratila svá kila bolesti je podrobně popsán na příštích stránkách.

---------------------------

Postavit se nevyřešeným záležitostem

Bojujete se svou váhou?
Cítíte někdy bezmocné nutkání se přejíst, ačkoli vaše mysl křičí, abyste to nedělaly?
Žádná dieta vám nepřinesla výsledky?

Pokud jste odpověděly kladně na kteroukoli z těchto otázek, pak jsem přesvědčená, že některá oblast vašeho života je nedořešená.

Může se jednat o záležitost z dětství nebo může jít o právě probíhající potíže ve vztahu, v práci, nebo finanční potíže. První krok je si svou tíživou situaci přiznat. Být si jí však vědom ještě nestačí k tomu, abyste byly z nutkavého přejídání vyléčeny.

V již zmiňované knize Dieta a jojo efekt jsem se zabývala spojitostí mezi emocemi a přejídáním. Vysvětlovala jsem, jak stres, zloba a vztek, žárlivost, a podobné intenzivní emoce, ale dokonce i nuda, mohou být potlačeny, jen pokud se člověk pořádně nají. Zmínila jsem se také, že k nutkavému přejídání může vést i nízké sebevědomí, nízká sebehodnota. Avšak v této knize jsem se dotkla těchto témat jen opravdu povrchně

V knize, kterou máte před sebou, se těmito tématy zabývám podrobně. Dozvíte se zde, jak dětství strávené v rodině, kde je jeden z rodičů alkoholikem, vás pro budoucí život předurčí k nutkavému přejídání se potravinami, které obsahují cukr nebo mouku. A mnoho dalších zajímavých informací.

Kniha ve vás spustí nevědomé procesy, které vám pomohou se od vašich kil bolesti osvobodit. Tím, že si v duchu odpovíte na otázky, které kladu v následujících kapitolách, projdete některými léčebnými kroky psychoterapie. Je tomu tak proto, že kniha je koncipována podobně jako struktura mých psychoterapeutických sezení.

Když budete číst záznamy jednotlivých klinických případů, které se vám budou podobat, vaše nitro bude bouřlivě reagovat. Při čtení některých příběhů se budete cítit trapně, jiné ve vás vyvolají hluboký smutek. Mějte však na paměti, že se jedná o velmi důležité očišťující emoce, které by neměly být potlačovány. Mohu vám zaručit, že jak trapné pocity, tak smutek, vystřídá úleva a vnitřní klid, podobně jako byste terapii absolvovali osobně se mnou. Proto pokračujte ve čtení knihy a přechodné nepříjemné pocity přijměte s vědomím, že na konci vás čeká jako odměna.


------------------------------

Různé cesty do pekel

Bere mě až hrůza, když vidím ten jasný vzorec spojený s utrpením a bolestí, společný všem, kteří trpí přejídáním. Když jsem začala pracovat jako terapeutka, nic jsem o této bolesti nevěděla, a proto jsem si ani neplánovala, že bych se tímto problémem zabývala. Bylo však dáno, abych se s takto postiženými lidmi potkala a začala se jejich utrpením zabývat. Díky tomu se přede mnou tento vzorec rozprostřel s naprostou jasností.

Každý člověk, ať už s nadváhou nebo štíhlý, ale váhou posedlý, se kterým jsem pracovala, má stejné vnitřní nastavení, které by se dalo nazvat „kila bolesti“ či „tíha bolesti“, a které jsem popsala výše. Každý z nich hledal úlevu, vnitřní klid a toužil po sebepřijetí. Avšak způsob, jak se k ničivému duševnímu nastavení dostali, se hodně lišil.

Lidé, kteří hledají potěchu v jídle, často trpěli v dětství nedostatkem lásky a pochopení. Proto nepoznali potěšení a útěchu, kterou dává láskyplný vztah a v dospělosti už nebyli schopni se toto potěšení ve vztazích naučit hledat. A tak se jejich objektem lásky stalo jídlo nebo majetek.

Annette tak zjistila, že jídlo je to jediné s čím může ve svém bolavém životě vždycky počítat. Spolehlivý společník, když se cítila sama, nebo zábavný, když se nudila. Přesto nepřestávala toužit po šťastném vztahu, a byla přesvědčená, že kdyby zhubla, a stala se tak přitažlivou ženou, jistě by našla lásku a přátelství. A tak se každý rok pokoušela o jednu dvě diety.

---------------------

Jakmile člověk uvízne v uzavřeném kruhu přejídání se z deprese, smutku a stressu, je velmi těžké se z něj vymanit bez cizí pomoci. V následujících kapitolách naleznete podrobné pokyny, které vám pomohou snížit váš „citový hlad“, díky čemuž se omezí ataky žravosti, které se dostavují v důsledku deprese, žalu, viny, zlosti, vzteku, bezmoci nebo stresu.


--------------------

Prvním záměrem této knihy je snížit váš citový hlad.

Jsem totiž naprosto přesvědčena o tom, že nadváha vzniká vždy na základě problémů s neukojenou touhou, tj. chutí. Pokud byste nebyli citově vyhládlí, vůbec byste nepotřebovali tolik jíst. A pokud byste tolik nejedli, pak byste neměli nadváhu.

Proto jsem definovala čtyři základní emoce, které vedou k přejídání:

strach
zloba
napětí
stud

neboli  SZNS (strach, zloba, napětí, stud) čili emoce způsobující tloustnutí


Tyto emoce jsou často symptomy stresu, pro který se nenabízí řešení. V této knize bych vás ráda naučila, jak proměnit strach, zlobu, napětí a stud v odpuštění, sebepřijetí a důvěru v sebe sama. A to nejlepší nakonec, jakmile svou bolest uzdravíte a v důsledku toho se zbavíte svých nadbytečných kil, budete schopni zcela svobodně nechat svou bolestivou minulost za sebou.


------------------------

Když se k prožitému traumatu či traumatům vědomě vrátíme, a to i jen krátce, potlačený hněv se uvolní.

Ten pak přesměrujeme ven, mimo nás. Poté budeme pracovat na zvýšení důvěry, a to jak v sebe sama, tak v ostatní, kteří si vaši důvěru zaslouží.

V tomto bodě se bolestivý zážitek z minulosti i utrpení s ním spojené uzdraví Na emoce SZNS, které způsobují tloustnutí, budete moci od té chvíle zapomenout. Když odejde bolest, tuku ani nekontrolované žravosti už nebude zapotřebí. Hněv vás opustí a s ním i bolest. Už nebudete muset své ničivé emoce potlačovat jídlem a tloušťkou. V důsledku toho se znormalizují vaše stravovací návyky a váha začne přirozeně klesat.

Terapeutický proces, kterým si při čtení této knihy projdete, sníží váš citový hlad. Váhu budete ztrácet proto, že se začnete méně častěji přejídat a přestanete neustále něco uždibovat. Jakmile se dostanete až na tuto úroveň, můžete proces hubnutí doplnit vyváženou dietou se skromným, ač dostatečným přísunem kalorií, a samozřejmě vhodným tělesným pohybem.


----------------------------
Předkládám vám zde klinické případy žen, které přišly do mé praxe kvůli potížím s nadváhou.
Každá z nich popsala svůj život jako život plný prázdnoty, samoty nebo nenaplnění, s pocitem neuspokojení nejen se sebou, ale celým svým životem. Nekontrolovaně přejídat se začali v marné snaze po zaplnění této prázdnoty. Je skutečně pravda, že když se člověk naplní jídlem, na chvíli se cítí plný, a tím se otupí pocit vnitřní prázdnoty. Jakmile se však jídlo jen trochu stráví, pocit prázdnoty se vrátí. A s ním ještě pocit zhnusení nad sebou samou za to, že opět zklamaly a přecpaly se k prasknutí.


---------------------------

Začít s dietou je jako plavat proti silnému proudu

Možná už víte, že pokud se chce člověk do něčeho nového pustit, je to totéž jako plavat proti proudu. Někde však musíte začít. Vzdát to a naříkat přitom: „Jaký to má smysl? Vždycky budu tlustá a budu se cítit mizerně.“, vám totiž zaručí jediné: zůstanete tlustá a nešťastná. Jistěže je možné být tlustý a přitom šťastný. Ale ve většině případů je to tak, že když je člověk šťastný, vždycky nadbytečná kila přirozeně ztratí, protože necítí většinu času citový hlad, který musí uspokojovat!


-------------------------

„Nechť je tvé já vždy pravdivé.“

William Shakespeare

Oddána s bolestí

Ráda bych vám jako příklad vyprávěla příběh Cindy:

Jednou do mé praxe zavítala 43letá bruneta, aby se zbavila svých nadbytečných kilogramů, které byly rozloženy na jejím asi 165cm vysokém těle. Cindy byla učitelka, měla líbezný hlas, byla rozvážná a inteligentní. Když mluvila, měla sevřené rty, celou tvář napjatou. Cítila jsem z ní, z jejího hlasu i slovníku obrovský nahromaděný hněv. Její vyprávění bylo sarkasticky ostré, což silně kontrastovalo s jejím líbezným hlasem a celkovým jemným projevem, který si zjevně pečlivě pěstovala. Bylo zřejmé, že trpěla velkým vnitřním napětím, a že se přejídala jen proto, aby trochu uklidnila své naprosto vyčerpané nervy.
Cindy byla vdaná celých 18 let. Ralph byl cestovním obchodníkem a doma pobýval jen o víkendu. Manželé spali v oddělených postelích a sexuální život ukončili před deseti lety, když se jednou Ralf přiznal, že měl pohlavní styk s ženou na jednu noc. Není divu, že oba po tomto zážitku začali přibírat. Oba tak nevědomky vyjadřovali svůj hněv, odpor, zklamání a hořkost, stejně jako neuspokojení svých sexuálních potřeb. Ani jeden z nich nebyl ochoten si o svém manželství otevřeně pohovořit.
Cindy začala uvažovat nad rozvodem od té doby, kdy se jí Ralph přiznal k nevěře. Nicméně konečné rozhodnutí stále odkládala. Deset let se zmítala mezi rozhodnutím, zda se rozvést či nikoli. Ralph byl pro domácnost zdrojem docela velkých příjmů a domů přijížděl pouze na víkend. To Cindy dávalo obrovskou volnost i dostatek času na vlastní aktivity a odpočinek. Dále také uvažovala nad tím, že se svým obtloustlým tělem by asi jen těžce hledala za Ralpha náhradu. Na druhé straně však věděla, že jejich manželství je už mrtvé a oba v něm zůstávají jen kvůli konvencím. Už je nespojovalo ani potěšení ze sexu, které často manželství drží dohromady. Byli s Ralphem spíše jako spolubydlící než manželé.
Už jsem se zmínila o tom, že rozvod vidím jako poslední řešení manželských problémů. Doporučuji, aby se předtím pár nejdříve svěřil se svými potížemi odborníkovi, a tak se pokusil o jejich řešení, zvláště pokud jsou ve hře ještě i děti. Naštěstí to nebyl jejich případ, protože Cindy a Ralph děti nikdy neměli. Naléhala jsem na Cindy, aby ke mně přivedla také Ralpha. Dokonce jsem souhlasila, že bych pro něj zajistila jiného psychoterapeuta, kdyby ke mně Cindy chtěla chodit pouze sama, jako ke své osobní nikoli manželské terapeutce. Ralph však její pozvání odmítnul. Nebyl ochoten přijít ani o víkendu.
Za čas muselo dojít k tomu, že Cindy požádá Ralpha o to, aby se navždy odstěhoval. Byla jsem Cindy v jejím těžkém rozhodnutí oporou, a pomáhala jsem jí poté překonat i období žalu. Co bylo však zcela pozoruhodné, je, že jakmile se stoprocentně a s naprostou jistotou rozhodla, že se s Ralphem rozvede, její váha začala závratně klesat, jako když vyfouknete balón. Její postava se z neforemné koule změnila ve štíhlou a atraktivní. To všechno proto, že takříkajíc „vytáhla z pneumatiky hřebík“, či onen trn z těla, máme-li zůstat u srovnání z úvodu knihy.

Je však potřeba si uvědomit, že nešlo o čistý vzorec „příčiny a následku“, to jest „rozvod = zhubnutí o 50 kg“. Cindy si prošla obdobím žalu nad ztrátou svého „spolubydlícího“ a během terapie si nic neulehčovala a tvrdě pracovala na tom, aby se konfrontovala se všemi svými negativními pocity. Bylo výhodné, že Cindy už byla ve skutečnosti vnitřně na rozvod připravená, což jí pomohlo se se smutkem vyrovnat rychleji a lépe. Stejně tak hodně pomohlo, že Ralph s rozvodem souhlasil ( i on byl na rozvod připraven). Za těchto podmínek byla tato dramatická změna mnohem snesitelnější.

Když to shrnu, Cindy zhubla proto, že k sobě byla upřímná. Překonala svůj strach ze ztráty Ralpha a uznala, že oba se musí osvobodit z pout svého již dávno mrtvého manželství.

Každý z nás má hluboko ve svém nitru uloženou představu o tom, jaký by měl být náš život.
Pokud se pak skutečnost od tohoto vnitřního obrazu liší, začne se v nás odehrávat konflikt.
Reakcí na takový vnitřní konflikt je nemoc, nebo přejídání či pití alkoholu.
Jedná se o únik, aby si člověk nemusel přiznat, že jeho život je pravým opakem jeho snů.

-----------------------

Je to k lepšímu či k horšímu?

I já si pamatuji dobu, kdy pro mě byl můj život noční můrou, a ani vzdáleně se nepodobal mým představám. Možná si vzpomenete, že jsem vyrůstala v milující náruči svých rodičů a svou zkušenost s citovým, verbálním (slovním) a psychickým zneužitím jsem se setkala kolem svého dvacátého roku. Jako novomanželka jsem byla vcelku nezkušená hospodyně. Vzala jsem si muže, který na mě křičel, nadával mi za všechno, za to, že jsem mu nepřipravila včas kávu, zato, že mi trval dlouho nákup. Ať jsem udělala cokoli, nic pro něj nebylo dost dobré. Moje sebehodnota klesla na minimum.

Není divu, že jsem i já trpěla nadváhou! Přejídala jsem se, abych potlačila hlasy, které se ozývaly z mého nitra. Jeden hlas dokonce volal: „Takový tvůj život být nemá! Odejdi od něj!“ Zjistila jsem, že pokud se nebudu neustále přejídat a jídlo mi nepomůže potlačit vědomí, jak hrozný je můj život, neunesu ten pocit hluboké prázdnoty, neuvěřitelného smutku, který souvisel s mým tehdejším životem a manželstvím.

Samozřejmě, že není nic ostudného na tom, být jen ženou v domácnosti, ani na tom mít jen maturitu. Ale já osobně jsem s těmito okolnostmi šťastná nebyla. Hluboko ve svém nitru jsem doslova viděla, jaký život byl pro mě předurčen. Opravdu jsem ho viděla tak jasně, jako bych se dívala na film v televizi! Mé manželství mělo být láskyplné a klidné, podobné manželství mých rodičů. Co se týče mé profese, věděla jsem, že mým posláním je psát knihy o duchovní a citové svépomoci, založené na novém pojetí psychologie a medicíny, a v nichž by se současně zúročily i mé metafyzické základy, kterých se mi dostalo výchovou ze strany mých rodičů prostřednictvím křesťanství a náboženské vědy. Také jsem „věděla“, že nejenže mým posláním je psát knihy, ale také to, že bych měla žít u vody, a že mé tělo mělo být svou štíhlostí obrazem štěstí a zdraví.
Naplnit tuto vizi by však znamenalo obrovskou změnu!

Tehdy jsem si téměř vůbec nevěřila. Ustavičné manželovy urážky umocněné tíživou finanční situací stravovaly mou sebehodnotu. I když jsem ve škole mívala nejlepší známky, cítila jsem se jako naprostý hlupák. Říkala jsem si, kdybych byla opravdu chytrá nemohla bych být finančně na dně, a ještě k tomu tak nešťastná. Finančně jsme na tom byli opravdu velmi špatně: stěží jsme měli na nájem, za telefon a elektřinu jsme každý měsíc zaplatili těsně před tím, než nám je stačili odpojit. Často jsme jedli jen brambory nebo špagety, protože na nic jiného jsme neměli peníze.

Cítila jsem se ošklivá, hloupá a neschopná. Můj manžel mě přesvědčil, že žádný jiný muž by o mě nemohl mít zájem, takže mám být ráda, že ho mám. Pomalu, krok za krokem naplňoval jedem celý můj život. Musela jsem tomu nějak uniknout!


------------------------

Život je jen sen

Moje touha byla být psycholožkou a spisovatelkou. Jak bych se ale mohla odvážit uvěřit, že bych mohla dosáhnout tak vysokých cílů? Skoro se mi zdálo, že autoři jsou ode mě geneticky zcela odlišní lidé. Jakoby měli jeden chromozom navíc, který jim umožňuje, že jsou publikováni. Přesto ve mně moje touhy neustávaly. Ponoukaly mě, naléhaly, abych svůj život změnila tak, aby se podobal mým snům. Uvědomila jsem si, že mám dvě možnosti: setrvat v nynější situaci a tloustnout stále víc a cítit se také stále víc mizerně. A nebo začít dělat něco proto, abych uskutečnila svou vizi, v níž jsem psala knihy v domě u vody a úspěšně je publikovala.

Prvním důležitým krokem bylo, že jsem si před očima neustále držela obraz toho, čeho chci dosáhnout.

Každý z nás má ve svém životě nějaký úkol, nějaké poslání.
A každý z nás toto poslání zná, pokud nahlédnul dostatečně hluboko do své duše.

Věřím, že Bůh má pro každého z nás náš životní plán ještě předtím, než se narodíme. Proto také dohlédne na to, abychom měli k dispozici všechny prostředky, abychom Jeho poslání na světě mohli naplnit.

Budete-li pozorně naslouchat svému nitru, uslyšíte Jeho hlas, který vám vaše poslání prozradí.

Jistěže ne každý člověk má předurčenu slávu a bohatství. Měla jsem například jednoho klienta, který mi při rozhovoru na toto téma řekl, že ví, že jeho posláním na světě je, aby byl nejlepším automechanikem s specializací na výměnu pneumatik! A myslel to vážně!

Pokud alespoň trochu tušíte, jaký je váš úkol na Zemi, postačí to. Můžete se po tomto tušení vydat jako po nitce odvíjené z klubíčka, která vás dovede k vašemu cíli. Nitku postupně odvíjejte neboli žádejte o další informace týkající se vašeho poslání během meditace, a to nejen v sedu a klidu, ale klidně i při chůzi, cvičení nebo i sprchování. Soustřeďte se ve své duši na vizi svého vysněného života, dokud neuvidíte všechny detaily. Nesnažte se proces uspíšit. Dopřejte tomu dostatek času, aby se podrobnosti postupně dotvořily. Najednou to „zacvakne“ a vy budete vědět, že je to obraz, který se vynořil z hlubin vašeho nitra jako poselství od Boha.

Poté však musíte být připraveni na další bod v tomto procesu. Je obvyklé, že ve stádiu, kdy jste pohlédli na obraz svého vysněného života, zasáhne vaše nižší já svým negativním myšlením. Začne na vás dorážet, a přesvědčovat vás o vaší neschopnosti. Mně například začalo našeptávat, že nejsem dost schopná na to, aby mi něco vydali; a že na Univerzitě by mi studium dlouho trvalo; a jak bych si vůbec mohla dovolit bydlení u vody…

Všechny tyto negativní myšlenky byly jen lži, ale já jsem je přijala jako pravdu. Dalo mi obrovskou námahu, abych si připomněla a uvědomila, že Bůh by mi nedal můj sen, pokud by mi také nedal prostředky, jak jej uskutečnit. Musela jsem důvěřovat v Jeho sílu, protože jsem v té době neměla dostatek té vlastní.

Začala jsem proto používat afirmace, abych podpořila svou sebehodnotu. Nemohla jsem si tehdy kazetu s afirmacemi dovolit koupit, a tak jsem si vytvotřila svou vlastní. Dnes vím, že to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Výzkum totiž dokazuje, že náš vlastní hlas působí na naše podvědomí obrovskou silou. Kromě toho jsem mohla vytvořit afirmace tak, aby odpovídaly přesně mým potřebám – to jest mému cíli.

Nahrála jsem si na kazetu stovky pozitivních myšlenek. Zaznamenala jsem si každičký svůj sen, na který jsem si vzpomněla. Od své touhy mít krásnou postavu až po mé odhodlání bydlet u vody. Zjistila jsem, že nejlepší způsob, jak afirmace týkající se našich tužeb a snů formulovat, je vytvořit afirmaci tak, jakoby to, po čem toužíme už bylo skutečností. Namísto abyste řekly „Chtěla bych mít krásnou postavu.“, řeknete: „Mám krásnou postavu.“
Další důležitou zásadou je, že afirmace musí být vždy formulovány kladně, nikoli záporně. Například je potřeba říci: „Chutná mi zdravá strava.“, a nikoli „Vyhýbám se nekvalitním potravinám.“. Význam obou vět je sice více méně stejný, ale první afirmace na vaše podvědomí působí mnohem mocněji.

Pak jsem si kazetu poslechla dvakrát až třikrát denně. Ze začátku reagovalo mé nižší já na každou afirmaci záplavou negativních myšlenek. Vyslechla jsem například afirmaci „Jsem autorkou bestsellerů.“ A moje nižší já na to automaticky reagovalo: „Takový nesmysl! To přece nemůže nikdy fungovat!“ Bylo to, jakoby mé negativní myšlení bylo jako ochablé svaly, které se díky afirmacím probudily a začaly se dostávat do kondice. Ale nevzdala jsem se!

Po nějakém čase jsem najednou začala sama od sebe, bez pásky, slyšet afirmace, jak přicházejí z mého nitra. Uklízela jsem, například, a najednou jsem si pomyslela „Zasloužím si dobrý život.“ Věta, kterou jsem měla nahranou na pásce! Po čtyřech týdnech poslouchání kazety jsem najednou začala vidět, že je skutečně možné změnit svůj život. Byla jsem sice pořád ještě trochu ustrašená a nejistá v důsledku týrání ze strany svého manžela, ale donutila jsem se, abych vytrvala, protože jsem věděla, že nemám jinou volbu. Někdy jsem dokonce měla pocit, že kráčím dolů temnou chodbou, a že mi nezbývá nic jiného než zcela důvěřovat, a že jakmile dosáhnu cíle, budu v bezpečí.

Mé snažení začalo nést ovoce. Moje váha začala dramaticky klesat, protože jsem přestala v důsledku snižujícího se stresu pořád něco uždibovat a přejídat se. Jakmile však můj manžel viděl, jak se mé tělo mění, začal žárlit a podezírat mě. Byl přesvědčený, že hubnu kvůli jinému muži. Nedovolila jsem však už, aby jeho vlastní nejistota a pocity méněcennosti ovlivnily můj cíl.

Zapsala jsem se na Univerzitu a brzy jsem dostala svou první výbornou. Byla jsem z toho šokovaná, protože už jsem zapomněla, že jsem chytrá! Vždyť jsem na dlouho vyměnila své vědomí, že jsem chytrá a schopná za manželovy lži (které mi měly zabránit, abych ho opustila), že jsem neschopná a k ničemu, a že žádný jiný muž by mě nechtěl. Mou sebedůvěru ničil po kouscích, a tak nenápadně, že jsem si ani nevšimla, čeho se na mě dopouští. Najednou to bylo jiné: brala jsem si zpět, nač jsem měla bytostné právo – svou sebehodnotu a svůj život. Dostala jsem $ 2.500 dolarů na studentskou půjčku a použila jsem těch peněz, abych se od svého manžela odstěhovala.

A jak je to dnes? Mám čtyři univerzitní tituly z psychologie; jsem autorkou bestsellerů; vystupovala jsem v mnoha talk show po celých Spojených státech; mám zdravé a přitažlivé tělo; úžasné manželství; a bydlím a tvořím u vody. Můj život je v zásadě shodný s obrázkem, který jsem si hýčkala ve své mysli. Jsou to kouzla? Nikoli. Musela jsem na sobě velmi tvrdě dřít. Protože jsem se však vydala správnou cestou, byla jsem schopna uskutečnit i své nejvyšší cíle. Totéž můžete udělat i vy.


------------------------

Jak se dostat na správnou cestu

Zjistila jsem, že když jsme na správné cestě, svět nám dá vědět. Věci se začnou dařit, všechno jde hladce, i když nás to stojí kus těžké práce a dlouhé hodiny úsilí. Avšak jakoby se před námi dveře otevíraly samy. Když však nejsme na správné cestě – to jest, když neplníme své poslání, svůj životní úkol - i tehdy nám dává svět vědět. Je až neuvěřitelné, kolik problémů a na neuvěřitelných místech člověk má, když ze své cesty sejde.

Naše chuť na jídlo a to, v jaké míře ho člověk konzumuje, je spolehlivým ukazatelem, zda jsme a nebo nejsme na správné cestě.

Pokud žijeme život, který je protikladem života, po němž naše nejvnitřnější nitro touží, pak máme přehnanou potřebu jídla. Namísto abychom svůj život doslova uzdravili, tak své problémy maskujeme a potlačujeme jídlem. Jednáme podobně jako vězni, kteří se z bezútěšnosti života utečou k drogám, aby přehlušili svou otupělost.

Víte, že máte právo změnit svůj život k lepšímu?
A víte, že nikdo jiný než vy sami vám k tomu nedá svolení?
A víte, že tyto změny můžete začít uskutečňovat okamžitě?

Kladu vám tyto otázky proto, že vím, že když jsem já sama žila ve lži, která mě nutila být tlustou, nešťastnou a nevzdělanou manželkou, tehdy jsem si myslela, že nemám právo na svém životě nic měnit. Cítila jsem se jako vězeň, jemuž vzali osobní svobodu. Čekala jsem na nějakou „autoritu“, která by mi řekla: „Tak, Doree, teď nastal čas, abys začala dělat něco pro to, abys byla šťastná.“ Ale nikdo takový neexistuje. Jediní, kdo znal mé sny byl pouze Bůh a já sama.

Trvalo mi, než jsem si uvědomila, že autorita, která mi může dát svolení k tomu, abych změnila svůj život, je ve mně samotné!
Zjistila jsem úžasnou věc: mám právo rozhodnout se, jak chci žít svůj život.

Měla jsem právo změnit svůj způsob života tak, aby odpovídal mé vnitřní vizi. A učinila jsem tak. Díky Bohu.


---------------------------

Právo na šťastné manželství

V žádném případě nepropaguji rozvod ani rozchod jako cestu ke šťastnému životu nebo ke zhubnutí. Znám mnoho žen, které neprávem obviňovali své muže za to, že jsou nešťastné.
Rozvod (rozchod) tedy není zázračným všelékem. Pokud je však manželství opravdu nešťastné, změna je nutná. Když se potíže objeví, prvním řešením by měla být návštěva odborníka. Mezi některé ukazatele na potíže ve vztahu patří časté hádky, častá „tichá domácnost“ s atmosférou napětí, nedostatek sexuální touhy, takzvané „rýpání“ do druhého a slovní napadání, a samozřejmě fyzické projevy vzteku a hněvu.

Někdy však lidé svalují vinu za všechna svá příkoří a za to, jak mizerně se cítí, na svá manželství. Podobná prohlášení jsou typická: „Kdybych neměl tak špatné manželství, určitě bych byl/ -a šťastný /-á.“ Nebo „Kdyby nebylo mého manžela, tak jsem tu skvělou práci mohla dělat.“ Namísto aby se svým životem něco podnikli, a uskutečnili tu obrovskou a strach nahánějící změnu, oddávají se ničivému svalování viny na někoho jiného. Tento přístup je zárukou, že člověk půjde do konce svého života po slepé ulici. Protože jestliže je chyba na partnerovi, znamená to, že oni sami nejsou a nemohou (ale hlavně nechtějí) být zodpovědni za své vlastní naplnění a štěstí.

Ale víte, jak to ve skutečnosti opravdu je? (Už asi víte, co bude následovat.) Váš partner není zodpovědný zato, zda naplníte své životní poslání. Pokud jste dali právo rozhodovat o svém vlastním životě někomu jinému, pak to byla vaše volba. Avšak stejně tak platí, že máte v každém okamžiku právo vzít svůj život opět do svých rukou a naložit s ním podle svých představ.

Pokud si ve vztahu oba partneři takříkajíc hledí svého, pak jejich vztah zůstane šťastný a živý. Jinými slovy: pokud bude každý z obou partnerů následovat svou vlastní cestu za štěstím tak, jak mu to velí jeho nitro, pak budou oba spokojení a šťastní. Nu, a pokud je jeden i druhý šťastný, a jsou manželi, pak se jedná o šťastné manželství!

Obviňovat svého partnera je ztrátou drahocenného času a energie. Zaměřte se na to, abyste si vyjasnily svou vlastní vnitřní vizi o tom, jaký by měl být váš život, a pak se neustále ujišťujte: „Dokážu to!“. Všechno ostatní se o sebe postará samo. Pokud je váš partner zdravý, bude se cítit přirozeně přitahován k vitalitě a energii, které najednou začnete vyzařovat. Takový člověk bude chtít být součástí vašeho pozitivním směrem se proměňujícího života. Ve vhodnou chvíli jej pak můžete podpořit v tom, aby i on objevil ve svém nitru ukrytý obraz svého opravdového života.

Jste-li však ve vztahu s člověkem, kterého váš pocit štěstí ohrožuje, podobně jako tomu bylo u mého prvního manželství, o němž jsem vám vyprávěla, pak budete muset zvážit možnosti řešení. Ráda bych vás v tomto bodě vyzvala k opatrnosti, když si volíte své přátele, milence, spolupracovníky či rodinné členy. Lidé, s nimiž se pravidelně stýkáte, na vás totiž mají obrovský vliv, který může být pozitivní a podpůrný a nebo naopak ničivý. Doslova hypnoticky zhoubně působí, být obklopen lidmi, kteří stále dokola opakují „To nemá žádný smysl.“ nebo „Jsou to jenom sny! My nikdy nemůžeme být šťastní jako ti druzí!“ a nebo „Ty budeš vždycky jenom chudák.“. Jejich negativní afirmace brání vašemu podvědomí, aby přijalo pravdu, že skutečně máte právo, schopnosti i sílu dosáhnout úspěchu.

Musíte-li trávit čas s negativními lidmi, například s členy rodiny, kterým se prostě čas od času nedá vyhnout, snažte se omezit komunikaci s nimi na minimum. Vyzbrojte se pozitivními afirmacemi, a vzdalte se od nich co nejčastěji, abyste si je připomněli a znovu se pozitivně naladili. Pokud byste museli vstoupit na infekční oddělení, kde byste se mohly nakazit, jistě byste se také chránili náustní rouškou a pláštěm, není to tak? Tady jde o stejnou situaci, jen, že onou infekcí je negativní myšlení.

Vaše vyšší já vás vždycky povede po správné cestě a poskytne vám vedení v tak těžkých situacích jako je rozhodnutí o rozvodu, nebo při ukončení vztahu s negativním přítelem či přítelkyní, nebo členem rodiny. Vyvolávejte si do vědomí co nejčastěji svůj vnitřní hlas i svou vizi, svůj cíl. Máte-li strach a nebo si nevíte rady, mějte se sebou trpělivost. Vnitřní hlas promlouvá jasně, jen je někdy příliš tichý a přehluší jej lomoz negativního myšlení a strachu.
Přejídání je mnohdy jedním z důvodů, který nás činí hluché nejen vůči našemu nešťastnému manželství, ale i vůči našemu vnitřnímu hlasu. Zde je jeden příklad:

- Kdykoli se Patrice přestala přejídat, začala se hádat se svým manželem. Přemýšlela nad tím, zda v ní vyvolává podrážděnost dieta, kterou drží. To se opravdu může stát. Nicméně v případě Patrice byl důvodem jejího podráždění manželův zvyk si neustále stěžovat a všechno kritizovat. Když však pořád něco pojídala, hlavně sladkosti, tak se cítila vůči jeho nekončícím slovním útokům otupělá. Avšak bez svého štítu ve formě jídla cítila jejich bolestivost až na dřeň své bytosti.
Její snaha o zhubnutí se setkala s úspěchem teprve poté, co se zpříma konfrontovala s důvody, které ji k přejídání nutily. Namísto aby od svého hněvu utíkala, musela přijít na jeho zdroj v manželské terapii.

Kdykoli máme potřebu se přejíst, volá nás náš vnitřní hlas a prosí nás o pozornost.

Žádá nás, abychom ho vyslechly, protože nás chce upozornit na něco, co v našem životě potřebuje okamžitou nápravu. Přejídáme se proto, abychom tento svůj vnitřní hlas bijící na poplach umlčeli, protože podvědomě nás každá změna v životě děsí a nebo je nám nepohodlná. Jistěže, podívat se na kořeny svých negativních pocitů a poprat se s bolestí, která při tom přirozeně vzniká, není nic příjemného. Mnohem jednodušší a rychlejší řešení je sáhnout po jídle, a tím ten otravná hlas umlčet. Všechny však už dobře víme, jaké důsledky toto rychlé a snadné řešení má: ještě větší bolest.

Nakonec musí každá z nás dospět k závěru, že se vyplatí se tiše posadit a svému vnitřnímu hlasu odpovědět: „Poslouchám. Co mi chceš sdělit?“. Nabídnu vám několik možností, jak se svým vnitřním hlasem komunikovat, i jak hledat odpovědi, které jsou ukryty hluboko ve vašem nitru.


----------------------

„Utrpení přestane být do jisté míry utrpením, jakmile pochopíme jeho význam.“

Viktor Frankl

Je rozdíl mezi stresem a týráním či zneužitím. Avšak jak stres, tak týrání, či zneužití vedou k přejídání. Rozdíl mezi oběma pojmy je jemný, ale významný:

- Stres je nevyhnutelný, zatímco zneužívání či týrání se dá vyhnout.

- Při stresu nejsou narušována vaše osobní práva, zatímco u zneužívání či týrání ano.

- Stresové situace mohou zvýšit vaši sebehodnotu a vnitřní sílu, zatímco zneužívání či týrání vás ponižuje a dostává na kolena.

- Chcete-li se přestat přejídat pod vlivem stresu, pak stačí, abyste vy osobně učinili jisté kroky a změny; zatímco skončit s podněty k přejídání pod vlivem zneužívání či týrání, vyžaduje, aby se oběť od osoby, která ji poškozuje vzdálila.


-------------------------

Zvýšení váhy po opuštění rodného hnízda

Pokud bylo vaše dětství plné vřelých citů, lásky, péče a ohleduplnosti, mohli jste být chráněni před stresem až do dospívání, případně do rané dospělosti. Tehdy se pak často stane, že první samostatná zkušenost s tvrdým světem dospělých zapůsobí na člověka obrovským šokem, protože není na drsný svět a problémy samostatného života připraven. Právě toto první setkání se stresem může být spouštěčem nutkavého přejídání a v důsledku toho, zvýšené váhy.

Mými klientkami byla řada žen, které si stěžovaly, že nikdy neměly potíže s váhou, dokud neopustily domov a nezačaly studovat vysokou školu. Podobnou zkušenost má Grace, která v 18 letech odešla studovat na prestižní univerzitu, která však byla vzdálena více než 300 kilometrů od domova. Dělala všechno proto, aby byla na tuto známou školu přijata, a byla odhodlána být nejlepší v kruhu, podobně jako tomu bylo, když byla na střední škole.

Příběh Grace
Grace brzy zjistila, že se z velké ryby v malém rybníce stala malou rybou v rybníku velkém. „Vysoká škola byla mnohem těžší než jsem si myslela!“, vzpomínala při terapii. „Musela jsem dřít, abych si udržela aspoň dvojky!“ Zatímco na střední škole zvládala studijní program jedním prstem.
Její studijní potíže ještě umocňoval pocit naprosté opuštěnosti. Bylo jí moc smutno po rodičích, po sestře, po příteli, i po přátelích. Bylo pro ni těžké navázat přátelství s ostatními studenty, kteří si hráli na bůhvíjak světaznalé. Kromě toho jí to ani nedovolal nabitý studijní rozvrh, a tak jí nezbývalo ani mnoho času na odpočinek.
Všechen tento stres spustil u Grace obrovskou chuť k jídlu, jakou předtím nikdy nezažila. Živila se samými potravinami s vysokým obsahem tuku: pizzou, hamburgery a hranolkami. Když jedla, cítila se blaze. Jejímu vyhladovělému žaludku i duši chutnalo skvěle. Jedla mnohem více než kdykoli předtím, a navíc potraviny s mnohem větším obsahem tuku, než kdykoli předtím. A cvičila a pohybovala se mnohem méně než kdykoli předtím. Díky tomuto režimu přibrala 13 kilogramů, které se rozložily na její 160 centimetrů vysoké postavě. Cítila se tlustá a to ještě prohlubovalo její plachost.
Grace samozřejmě nebyla nikdy týraná ani zneužívaná. Vyrostla v náruči milující rodiny a nikdy před tím se nechovala jako na něčem závislý člověk. Našla jsem sice v jejich rodinné historii alkoholismus, ale nikoli u jejích rodičů. I to však stačí, aby měla jisté dispozice k nutkavému přejídání, případně k závislosti na alkoholu. Někteří lidé mají podobnou genetickou dispozici, která je však spící, a neprojeví se dotud, dokud se neobjeví žádoucí spouštěč. Dokud nejsou tyto osoby vystaveny velkému stresu nebo zneužití / týrání či zanedbání, tyto skryté sklony se neprojeví. Grace se však ve svých 18 letech setkala s ohromující dávku stresu poprvé. A neuměla se svých sužujících emocí nijak konstruktivně zbavit – například citovým porozuměním a podporou, a nebo cvičením. Proto se začala přejídat. Aby potlačila svou bolest.


--------------------------

„Já už to v práci nevydržím!“ aneb „Nenávidím svou práci!“

Mými klienty byli i lidé, kteří museli snášet pracovní stres, a dokonce i s těmi, kteří museli snášet v práci ponižování / zneužívání či dokonce týrání. Předkládám vám proto další příběhy, abychom ještě lépe porozuměli rozdílům mezi stresem a ponižováním:
- Během vánočních svátků musela Mandy s kolegy pracovat přesčas, aby mohli uspokojit zvýšený zájem zákazníků. Bylo vyčerpávající a velmi stresové jednat s nekonečným davem lidí po dobu deseti až dvanácti hodin denně. Každý rok Mandy v tomto období přibrala 5 kilogramů i víc, protože necvičila a neustále uždibovala z vánočních dobrot.
To byl příklad přejídání pod vlivem stresu.

- I šéf Paulette chtěl, aby jeho zaměstnanci zvládli bez problémů zvýšenou poptávku zákazníků během období vánoc. Tady bude zřejmá rozdílnost situace u Mandy a u Paulette, protože nadřízený Paulette své požadavky vyjadřoval ponižujícím způsobem. Na své zaměstnance křičel, urážel je a pokřikoval na ně hrubé poznámky. Volával jim dokonce domů a tyranizoval je nesmyslnými otázkami, na něž je nutil odpovídat. Ačkoli věděl, že Paulette je hluboce věřící, trval na tom, aby přestala chodit do kostela, a místo toho chodila do práce. Hrozil všem, že je propustí, pokud nesplní každý jeho příkaz.
Toto byl příklad přejídání pod vlivem zneužití / týrání a ponižování.

- Kellyin stres plynul ze zaměstnání, které neodpovídalo její osobnosti. Byla energická a tvořivá a těšila ji práce na samostatných úkolech. Proč tedy pracovala jako likvidátor škod? Protože to byla první práce, kterou jí nabídly, když skončila střední školu. Z obavy, aby nezůstala bez zaměstnání, nabídku přijala. Práce ji však nebavila, cítila se mizerně a ničilo ji velké papírování.
I když jí práce šla, ubíjela ji monotónní rutina. Jednou jsem se jí zeptala, proč si nenajde jinou práci. Její odpověď mě překvapila: „Protože už za 14 let můžu jít do důchodu.“ Nevím jak pro vás, ale pro mě je 14 let strašně dlouhá doba na to, aby se člověk cítil mizerně. Protože to však nebylo pro Kelly výhodné, aby svou práci opustila kvůli finanční nejistotě, snažily jsme se najít způsob, jak zajistit, aby ji práce přinášela uspokojení. Kelly se naučila soustředit se v práci na činnosti, které vyžadovaly více tvořivosti, a díky tomu se cítila mnohem spokojenější. Naučila se psychologicky pracovat s lidmi, uklidňovala je a pomáhala jim, aby za škodu opravdu dostali náhradu.

Mnoho lidí podobně jako Kelly se vypořádá se svým pracovním stresem tím, že změní svůj přístup nebo pracovní prostředí. Ve druhé části této knihy se dozvíte, jak se stresem pracovat. Máte-li však šéfa nebo kolegu, který vás ponižuje nebo týrá, pak je potřeba problém řešit radikálněji. Přehlížet, když vás někdo ponižuje nebo týrá, nemá smysl. Jediným řešením je se takovému prostředí nebo člověku vyhnout, a to buď tak, že požádáte o přeložení na jiné oddělení a nebo tak, že si najdete jinou práci, a nebo tak, že se postaráte, aby osoba, která vás poškozuje byla potrestána nebo přesunuta. Ani jeden z uvedených kroků není jednoduchý. A ve finanční nejistotě většina z nás váhá rozbouřit vody. Ale pokud situace negativně ovlivňuje vaši váhu a / nebo vaše zdraví, máte jinou možnost než naslouchat svému tělu a problému se postavit a řešit ho?

Navíc je jisté, že nadváha a tloušťka způsobuje další bolest. Naneštěstí mnoho lidí se chová vůči těm, kteří se nějak liší od normy, krutě. A tlustí lidé jsou terčem obzvláště necitlivých útoků. Lidé, které by nikdy nenapadlo si dělat legraci z příslušníka nějaké rasové minority nebo z postiženého člověka, nezaváhá a s chutí si udělá legraci z člověka tlustého.

Já mám také tu zkušenost. Když jsem přibrala, a to i jen pouhých 10 kilogramů, lidé se ke mně začaly chovat jinak. Muži mi přestali otvírat dveře a dávat mi přednost, a přestali mě zvát na oběd. Stala jsem se neviditelnou.
Takové negativní chování vede k ještě větší izolaci, osamocení a jiným pocitům, které jsou spouštěči nekontrolovatelného přejídání. Pokud máte depresi proto, že si z vás dělali legraci a smáli se vám, jak ulevíte své bolesti? Jak jinak než jídlem. Zlobíte-li se, že se nevejdete do žádných šatů, protože vaše tělo neustále zvětšuje svůj objem, jak se uklidníte? Samozřejmě, že jídlem.


----------------------------

Bolest ze ztráty a žal

Ztráta milované bytosti není nikdy jednoduchá. Žal, který člověk může pocítit při ztrátě někoho blízkého se mísí s dalšími bolestivými myšlenkami: Kde jsem udělal/ -a chybu? Mohl/-a jsem tomu zabránit? Proč se to muselo stát?
Žal, jak probíhá, co jej doprovází, studovala známá autorka Elisabeth Kübler-Ross. Ta napsala, že na začátku stojí vždy prvotní šok a stav, kdy člověk nevěří, že ho mohlo něco takového potkat. Následují pocity, které člověka vedou k tomu, že se snaží smlouvat s Bohem, jen aby vrátil vše zpátky. („Každou neděli budu chodit do kostela, jen jí prosím tě vrať život.“) Poté prožívá truchlící osoba pocit zrady a hněv, který směřuje buď na sebe sama, na Boha, na situaci nebo na osobu, která odešla. Po hněvu následuje stádium deprese, kterou obvykle nazýváme žalem. Bolest spojená se ztrátou člověka obvykle postupně odezní. Po šesti až devíti měsících člověk ztrátu přijme.

Mnohokrát se stane, že lidé uvíznou v jednom ze stádií žalu. Stádia hněvu a deprese jsou u lidí, kteří nejsou schopni se se ztrátou blízkého smířit, nejčastějšími stádii, kde se proces truchlení zastaví. Ti, kteří uvíznou v jednom ze dvou těchto stádií – hněvu nebo deprese – jsou ti, kteří mají sklon k přejídání.

Mí klienti trpící přejídáním, jehož spouštěčem byl nezpracovaný žal, prožili různé ztráty:
- Ztráta zvířecích miláčků bývá velmi často spouštěčem nezpracovaného žalu, protože se lidé obyčejně stydí za zármutek nad ztrátou zvířete. Obávají se, že si o nich budou ostatní myslet, že jsou divní. Jde přece jen o zvíře, říkají si. Je třeba si však uvědomit, že máme-li zvířátko, náš vztah k němu je stejně vřelý jako k našim blízkým. Ba dokonce může být ještě vřelejší.


--------------------------

Aspekt žalu při hubnutí

Lidé, trpící nutkavým přejídáním se musí vyrovnat s těžkou ztrátou svého velmi blízkého přítele a utěšitele – jídla.

Předchozí zmrzlinové a čokoládové hody, hamburgry, a nebo jakékoli jiné jídlo, které se stalo věrným průvodcem dané osoby v obdobích nejtěžších, pociťují tyto osoby jako ztrátu milované osoby či nejlepšího přítele.
Tímto aspektem hubnutí jsem se podrobně zabývala. Dospěla jsem k závěru, že je zásadní si tento žal přiznat. Stádia, kterými prochází žal, jsou zcela shodná se stádii žalu prožívaného při ztrátě někoho blízkého. Během fáze šoku, jste ochotni udělat cokoli, abyste zhubli. Například si koupíte permanentku do fitness, nakoupíte si cvičební oblečení a pomůcky, zapřísáhnete se, že se nebudete přejídat, a podobně.

Když se dostaví fáze hněvu, bude procházet dvěma podstádii. Zaprvé bude hubnoucí osoba bojovat s otázkami typu: „Proč zrovna já? Proč přibírám tak lehce? Jak jsem si mohla dovolit tak ztloustnout? Proč nemůžu být jako můj manžel, který sní, nač přijde, a nepřibere ani deko?!“ Nato se dostaví druhá fáze hněvu: veškerý potlačovaný vztek a hněv, který v sobě už dlouho tato osoba zadržovala a potlačovala ho přejídáním – se vyvalí na povrch. Většina lidí to nazývá „podrážděnost při držení diety“. Většina lidí tuto fázi nepřekoná, a v tomto okamžiku s dietou přestane, jen aby se jim psychicky trochu ulevilo.

Třetí stádium žalu zahrnuje již zmíněné „smlouvání“. Tady se snaží hubnoucí osoba smlouvat sama se sebou, s vesmírem, nebo Bohem, aby jí dal, to co jí podle jejího individuálního vkusu nejvíce chybí. Dalo by se s trochou nadsázky říci, že se tato osoba v této fázi snaží změnit zákony fyziky, metabolismu, spalování kalorií tak, aby tyto zákonitosti vyhovovaly jejím potřebám. A tak dochází při této fázi k neuvěřitelným závěrům. Například: „V neděli se klidně můžu pořádně najíst, protože zítra přece začínám s cvičením.“ Nebo „Teď si dám ještě druhou porci, a zítra ráno vynechám snídani.“

Po fázi „smlouvání“ přichází fáze deprese. Tato fáze je další z těch, kdy se s dietou a pokusy o zdravý životní styl končí. Hubnoucí osoba se sama sebe ptá: „Proč držím dietu?! Já přece budu vždycky tlustá!“. A nebo bude s dietou pokračovat a svou potřebu nutkavého přejídání nahradí jiným nutkavým chováním, které jí pomůže se s depresí vyrovnat. Mezi nejčastější náhrady patří alkohol, nakupování, přelétavé vztahy a kouření.

Hluboká deprese plyne z potlačovaného hněvu, který je směrován dovnitř. Výsledkem je stud či sebeobviňování neboli jedna z negativních emocí syndromu SZNS, který způsobuje tloustnutí (Strach, Zloba, Napětí a Stud). Jídlo na základě svého složení má antidepresivní účinky. Proto je jídlo pro člověka v depresi tak žádoucí a svůdné.

Posledním stádiem žalu je přijetí. Osoba, držící dietu, která proces zvládá a úspěšně se propracovala všemi fázemi žalu a vytrvala ve svém dietním programu, ví, že udržet si správnou váhu je a bude životním úkolem, a nikoli rychlým a jednorázovým řešením. Přijme skutečnost, že její tělo má jisté zákonitosti, které musí respektovat, chce-li zůstat štíhlá, to jest, že pokud bude hodně jíst, přibere. Pokud bude jíst méně a bude-li cvičit, bude hubnout a tvarovat své svaly.

Fáze přijetí znamená, že pochopíte a zvnitřníte tyto skutečnosti. I když to neznamená, že vám tyto zákonitosti musí dělat radost. Přijmout něco znamená podívat se na to zpříma a uvědomit si důsledky, které z toho plynou a přijmout zodpovědnost za své kroky s tím spojené. Neznamená to však i nadále setrvávat u otázek „Ale proč?“. Spíše je třeba se pevně rozhodnout, co člověk chce a otázat se: „Dobře tedy, věci jsou takové, jaké jsou. Co mohu udělat, abych z těchto zákonitostí vytěžila co nejvíce?“


----------------------

Post-traumatické přejídání

Spouštěčem přejídání je také velmi silný prožitek, v jehož důsledku vzniká stres.

V následujících kapitolách se zmíním o některých biologických důvodech vedoucích k přejídání jako reakci na trauma nebo stres. Najdete v nich také tipy, jak nahradit přejídání jiným a zdravějším, a také efektivnějším způsobem, jak se s traumatem vyrovnat.

Ačkoli nízké dávky stresu (velké množství méně intenzivních enervujících podnětů), které působí dlouhodobě, nejsou tak nebezpečné jako příklady právě uvedené, přesto mohou také člověka po chvíli dovést na hranici zhroucení. I když se nejedná o tak vážné případy, přesto je potřeba se i s tímto stresem vypořádat. Proto bych ráda uvedla i několik takovýchto příkladů, se kterými bylo docela jednoduché se vyrovnat.

- Henrietta byla tak roztržitá, že musela každé ráno hledat klíče i peněženku. Podobně to bylo s tužkami, nůžkami a jinými důležitými věcmi. Věc vyřešila tím, že si všechno večer připravila ke dveřím.


---------------------
Mnoho mých klientů také cítilo, že si nezaslouží, aby o sebe dobře pečovali, dokud nezhubnou. Ale to není logické, snažila jsem se jim vysvětlit. Nejdříve se o sebe musíte začít starat, a tím se zvýší vaše sebehodnota.

Jakmile se zvýší vaše sebehodnota, sníží se vaše chuť k jídlu a vaše váha začne klesat.

Musíte se o sebe dobře starat, i když si myslíte, že si to nezasloužíte. Je třeba, abyste se chovali (a nejen k sobě samým), jako byste měli sebehodnotu vysokou. Představujte si, že jste někým, koho obdivujete, klidně filmová hvězda. Přesvědčte sebe samu, že jste štíhlounká, a chovejte se tak, jak si představujete, že se chová ona slavná žena. Vaše sebedůvěra se zvýší na úroveň vaší sebelásky, kterou bude vyzařovat vaše chování.
Vaše vnitřní dítě bude přešťastné, že se o ně hezky staráte. Bude si říkat: „Musím být ale moc hodná holčička, když se o mě tak hezky stará.“ A když se cítí dobře dítě ve vašem nitru, ta malá bezbranná holčička, pak i vy se budete

Sklo pro ženy: Skleněný pilník Se Swarovski Ocelové šperky Český granát Šperky preciosa Bižuterie Skleněné figurky Skleněné květiny České sklo Svatba

© AstroNox 2013

Created by AKSOS with CMS RedAks v.2.0